Popis
Farní kostel ve Vacenovicích zasvěcený Božskému Srdci Páně je nejvyšší dominantou obce. Je slohu bazilikového. Jeho délka je 28,60 m, šířka 11,20 m, výška interiéru 8,75 m. Věž je vysoká 27,45 m.
Nad vchodem kostela stojí na podstavci socha sv. Václava. Je darem růdnického mlynáře Karla Doležala. Autorem sochy je Karel Anděl ze Strážnice. Byla nově opravena štukatérem Miroslavem Mackem z Ratíškovic v roce 1995. Socha připomíná založení „Spolku svatého Václava“ v roce 1906, kdy se začaly konat sbírky na stavbu kostela. Tento spolek by v roce 1912 nahrazen „Spolkem Božského Srdce Páně“.
Ve věži je šest zvonů.
Sv. Leonard -nejstarší ze šestice, váží 270 kg. Byl zakoupen od františkánů ze Skalice. Pochází z roku 1857. V roce 1949 byl jediným zvonem ve věži. Ulil jej Vojtěch Littman z Banské Bystrice v roce 1857.
Sv. Florián a sv. Krištof –pořízeny v roce 1949. Oba ulil Rudolf Manoušek z České u Brna. Sv. Florián váží 367 kg a má průměr 845 mm. Je darem dobrovolných hasičů z Vacenovic. Sv. Krištof váží 170 kg, průměr má 663 mm a je darem zaměstnanců Československých drah z Vacenovic.
„Umíráček“ – pochází z roku 1923 a váží 30 kg.
Železný zvonek bez nápisu váží 25 kg. Nejmenší zvonek tzv. „sanktusníkový“ váží 8 kg a je zavěšen nad půdou kostela. Zvonívalo se jím při pozdvihování. Zvony sv. Floriána a sv. Krištofa jsou na elektrický pohon. Zvon sv. Leonarda a „Umíráček jsou upraveny na elektromagnetický pohon.
Prvním zvonem, kterým se v naší obci zvonilo, byl zvon ulitý v roce 1778 „na autraty obce vacenovické“. Zvon byl 60 kg těžký. Byl opatřen na jedné straně vypouklým křížem s pnějícím na něm Kristem, pod nímž byl umístěn očistec se čtyřmi trpícími, jímž anděl podává útěchu. Na druhé straně byla Panna Maria s Jezulátkem. Protože praskl a nedával žádnou ozvěnu, vyměnila jej obec v roce 1904 za doplatek 179,40 K.
Nový zvon sv. Florián byl rovněž zavěšen na zvonici, která stávala před domem č.p. 29. Odtud byl po skončení stavby kostela zavěšen do věže. Vážil 70 kg. Na obvodu měl nápis: „Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky lámu“. Stal se spolu se sv. Leonardem obětí válečné zvůle. V roce 1942 byly oba zvony sundány z věže a odvezeny do Prahy. Po válce byl sv. Leonard dovezen z Prahy a 16. září 1945 znovu zavěšen do věže.
Sochy a obrazy
jsou ozdobou interiéru kostela. K nim se připojují i mozaiková okna s obrazy světců. Jsou to dary vděčných farníků.
Na čelní stěně za oltářem jsou sochy apoštolů sv. Petra a Pavla. Mezi nimi je zavěšen obraz Božského Srdce Páně. Jeho autorem je akademický malíř Jano Köhler. Křížová cesta je od malířů Hanuše a Pištka z Moravské Ostravy. Kostelu ji věnoval František Chytil. Stála 7.000 K. Posvětil ji 24. 8. 1930 kvardián Marian Jiří Wilheim z Uherského Hradiště.
V blízkosti kostela jsou historické lípy. K nim se dochovala tato pověst:
Na místě dnešní kaple Panny Marie Sedmibolestné stávala kdysi malá kaple, kde konávaly modlitby, hlavně o nedělích a svátcích. Jiné takové místo k takovému účelu obec neměla. Když tato kaple hrozila sesutím, byla zbořena. Na její místě byla v roce 1910 postavena kaple nová. Nechali ji vystavět manželé Němcovi z Vacenovic. Je do ní průhled zamřížovanými okénky.
V roce 1854 bylo vysázeno před kostelem osm lip. Celkem bylo lip čtrnáct. Byly na nich upevněny obrázky křížové cesty. Zbývalících šest lip bylo vysázeno před rokem 1854. O tom však není písemného záznamu.
Stavba kostela a vznik farnosti Vacenovice
Již dávno před započetím stavby kostela začali vacenovští občané přemýšlet o samostatné farnosti. Svědčí o tom i obsah Pamětního listu :
„Dávným přáním občanů vacenovských bylo zbudovati si vlastní chrám Páně. Za tímto účelem byl založen r. 1906 Spolek sv. Václava, který L.P. 1912 byl změněn na spolek Božského Srdce Páně. Ten však za světové války zanikl. L.P. 1926 P. Josef Dorazil, farář milotický, znovu vzkřísil myšlenku stavby kostela. Místní starosta František Ryba se spoluobčany obnovil spolek Božského Srdce Páně. Na stavbu kostela upsali občané přes 200 tisíc Kč. Na staveniště darovali pozemky tito občané: Houšť Jan č. 120, Řihák Bedřich č. 60, Bezucha Jan č. 246, Houšť Emanuel č. 64, Krist Fabián č. 51, Ingr Jan č. 199, Křižka Mikuláš č. 116, Ingr František č. 244.
Tento pergamenový pamětní list je uložen v základním kamenu kostela za presbytářem (kněžištěm).
V roce 1926 se o tom rozhodovalo. Rozhodujícími byly tyto dva dny: Na křesťanském cvičení 12. prosince 1926 vyzval P. Josef Dorazil k obnovení Spolku Božského Srdce Páně. Definitivně se rozhodlo o stavbě kostela na shromáždění věřících 2. ledna 1927. Předpokládaný náklad na stavbu byl odhadnut na 300.000 Kč.
Dne 16. března 1927 odjíždějí zástupci obce starosta František Ryba, Mikoláš Křižka a s nimi P. Josef Dorazil do Brna za Ing. Vladimírem Fischerem, profesorem České techniky projednat záměr obce. Požádali jmenovaného o vypracování plánu a o rozpočet na stavbu.
Zajištění částky 300.000Kč nebylo jednoduché. Zdálo se, že je to v dohledné době nemožné. Bylo dohodnuto, že někteří občané obejdou obec a požádají občany o finanční příslib v hotovosti. Druhá možnost byla získat peníze formou půjčky od místní Raiffeisenky. Podaří-li se peněžní prostředky sehnat, bude se stavbou započato. V opačném případě bude nutno stavbu odložit. V milotické farní kronice je poznamenáno: „A Pán Bůh ušlechtilé snaze požehnal.“ Za půl dne bylo upsáno přes 220.000Kč. Tuto situaci uvádí vacenovská farní kronika slovy: „I seděl v místnosti u jednoho stolu pokladník spořitelny, který lidem půjčoval peníze a u druhého stolu pokladník spolku Božského Srdce Páně, který je přijímal.“ Do poloviny března 1927 byl Jednotě u Raiffeisenky tento obnos složen. Dodatečně bylo upsáno dalších 50.000Kčs.
Na Zelený čtvrtek 14. dubna 1927 bylo započato s výběrem staveniště pro kostel. Byl to úkol velmi nesnadný. Původní návrh byl situovat kostel v zahradě za bývalým obecním hostincem v sousedství školní zahrady. Tento návrh se ukázal nevhodný. Blízkost dvou hospod a stísněnost prostoru. Další varianta výstavby byla v blízkosti kaple bl. Jana Sarkandra. Zde bylo dostatek místa. Zde nebyly problémy s pozemky, neboť patřily obci. Místo bylo však zastrčené.
P. Josef Dorazil hájil názor, že kostel, fara, hřbitov a škola mají být ve vzájemné blízkosti. Došlo se ke hřbitovu. Tam použil Dorazil malé „lsti“. Zavolal stavitele Ing. Fischera stranou a naznačil mu, že by byl rád, kdyby kostel stál kolmo k silnici z Vacenovic do Milotic. Problémem se zdálo jednání se sedmi majiteli polí, přes které bude nutno kostel a faru situovat. Čtyři přítomní občané-majitelé těchto polí darovali pozemky zdarma. Další tři je s darováním následovali. Bylo rozhodnuto. Někteří občané „rebelovali“ se zdůvodněním, že se o tomto stavebním místě nikdy v obci nemluvilo. Stály zde sklepy několika vlastníků.
28. června 1927 byla stavba zadána staviteli Josefu Poláškovi z Kyjova. V ten den byly zadány i další řemeslnické práce. S vlastní stavbou bylo započato 18. července 1927. Dne 11. září 1927 měl světící biskup olomoucký Msgr. Jan Stavěl mši svatou u sochy Panny Marie ve Vacenovicích. Po ní posvětil, za velké účasti lidu, základní kámen kostela.
V roce 1928 byl kostel omítán. V témže roce bylo započato s vnitřním vybavením kostela. Nebylo to jednoduché. Vše muselo odpovídat liturgickým předpisům. Návrh hlavního oltáře firmy Semerák z Olomouce byl schválen a potvrzen arcibiskupskou konsistoří v Olomouci 25.10.1928.
O vypracování malby kostela, hlavního obrazu a křížové cesty se farníci obrátili na akademického malíře Jano Köhlera, bydlícího ve Stražovicích . On však nemohl pro velké pracovní zaneprázdnění v brzké době vyhovět.
Začátkem roku 1929 byl postaven hlavní oltář. Stále se však jen čekalo na mistra Jano Köhlera.
Koncem roku 1929 byl zakoupen ve Skalici zvon Leonard. Po vytažení na věž bylo jím poprvé zvoněno ve středu 17. října 1929 v 5 hodin odpoledne.
K slavnostnímu požehnání (benedikci) kostela, ještě bez obrazu Božského Srdcr Páně, došlo v neděli 20. 10. 1929. Vykonal je z pověření arcibiskupské konsistoře v Olomouci arcibiskupský rada P. Ferdinand Janůj, děkan a farář ve Vlkoši. Kazatelem byl P. Antonín Janda, profesor náboženství z Kroměříže.
Slavnostní mši svatou sloužil milotický farář P. Josef Dorazil. Přítomno bylo mnoho vzácných hostí. Při mši svaté bylo podáno 500 svatých přijímání.
První zádušní mše svatá byla v kostele sloužena 6. 11. 1929. První promluva z kazatelny byla 22. 12. 1929.
Obraz Božského Srdce Páně od mistra Jana Köhlera byl zavěšen 2. 8. 1930. 2. 9. 1930 byly postaveny oba boční oltáře sv. Cyrila a Metoděje a Panny Marie Lurdské, podle návrhu firmy Semerák z Olomouce.
Se stavbou fary bylo započato ještě před benedikcí kostela. Střecha byla pokryta v listopadu 1929.
Kolik obětí přinesli vacenovští občané, aby měli svůj kostel ! Jejich velká víra a obětavost to dokázala.
Největší událostí obce bylo slavnostní posvěcení kostela v neděli 5. října 1930. Svěcení vykonal světící biskup z Olomouce Msgre. Jan Stavěl. Do hlavního oltáře byly vloženy ostatky mučedníků sv. Theodora a sv. Liberata, které dovezl světitel ze zámecké kaple v Miloticích. Pontifikální mše svaté se zúčastnilo 18 kněží. Zpěvem doprovázelo obřad 9 bohoslovců. Kazatelem byl P. František Kvapil, farář v Moravském Písku, který byl později za protektorátu v Brně popraven. Slavnosti se zúčastnilo asi 2000 lidí.
Brzy se dočkaly Vacenovice i prvního kněze. 11. června 1931, v neděli po svátku Božského Srdce Páně uvedl do chrámu P. Josef Dorazil prvního kněze, který bude ve Vacenovicích bydlet a působit. Byl jím P. Alois Tkadleček. Jako kooperátor (kaplan) milotický měl vykonávat duchovní správu ve Vacenovicích. Jeho povinností bylo vypomáhat milotickému faráři při nedělních bohoslužbách a vyučovat náboženství v Miloticích a Skoronicích.
Roku 1933 byl P. Alois Tkadleček přeložen na 5 měsíců za administrátora do Kostelce u Kyjova. Vacenovice byly opět bez kněze.
Po smrti milotického faráře P. Josefa Dorazila (+6. 11. 1933)-zakladatele kostela ve Vacenovicích, byl jmenován P. Alois Tkadleček administrátorem v Miloticích. Jako administrátor podal žádost o zřízení samostatné farnosti ve Vacenovicích. Arcibiskup olomoucký ThDr. Leopold Prečan ve věci vyfaření Vacenovic z Milotic rozhodl kladně. Zrušil místo kooperátora (kaplana) v Miloticích a ustanovil samostatnou duchovní správu ve Vacenovicích. Ke zřízení samostatné farnosti došlo až 17let – 1.července 1947. Příčinou byly především neshody a mnohá bezvýsledná jednání s kostelním výborem v Miloticích, který požadoval za odfaření 50.000 Kč na dokončení opravy milotického kostela, fary a hospodářských budov. Když tuto částku farníci obětavě vybrali, byly Vacenovice 1. července 1947 slavnostně vyfařeny.