P. Alois Tkadleček
* 23.8. 1897 + 11.7. 1948
Narodil se v obci Bílá v Beskydech v roce 1897. Jeho otec byl řídícím učitelem a jeho sourozenci se později také věnovali učitelskému řemeslu. Vystudoval gymnázium v Místku, poté bohosloví v Olomouci, dne 5. července 1920 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplanem v Kopřivnici a do roku 1931 v Kozlovicích ve Frenštátu pod Radhoštěm. Dne 14. června 1931 jej uvedl milotický farář P. Dorazil do nedávno dostavěného kostela ve Vacenovicích. Sídlil však už ve Vacenovicích na faře, ač jeho ustanovení bylo kooperátor milotického faráře. Po jeho smrti v roce 1933 se P. Alois stal administrátorem v Miloticích a spravoval i Vacenovice.
V roce 1933 podal P. Tkadleček žádost o zřízení samostatné farnosti v obci Vacenovice. Zemský úřad v Brně vydal rozhodnutí, že Vacenovice budou vyfařeny, až společně všechny tři obce milotické farnosti spraví kostel, faru i hospodářské budovy v Miloticích, celý proces byl přerušen válkou. Po válce byly Vacenovice vyfařeny a vznikla tak samostatná farnost dne 1. července 1947. Podíl na opravách byl 50 tis. Kč, které mezi sebou vacenovští vybrali.
P. Tkadleček za okupace pomáhal partyzánům a také manželce a dceři generála Hasala, které byly vězněné ve Svatobořicích. Za protektorátu svými nedělními kázáními posiloval víru lidu v osvobození od nacistů.
Po válce se P. Tkadleček podle výpovědí pamětníků aktivně angažoval a vyjadřoval se k politickému dění. Byl organizátorem ve vacenovických katolických spolcích Orel a Omladina. Často se zmiňoval, že lidé by neměli volit Komunistickou stranu, spíše by měli do urny vhodit bílý, protestní lístek. Pro nový režim, který byl nastolený v únoru 1948, se mohl tento kněz jevit jako problémový faktor, který ve Vacenovicích a potažmo v celém kraji působil. Při samotných volbách, na rozdíl od většiny republiky, získaly ve Vacenovicích protestní bílé lístky 56% všech platných hlasů. I proto se Tkadleček mohl jevit jako osoba extrémně nepohodlná pro nový poúnorový režim. „Dne 30. května 1948 byl zastaven tisk posledního katolického časopisu v zemi, časopisu Rozsévač. Tohoto časopisu se hodně ve Vacenovicích kupovalo. Z kazatelny dtp. Tkadleček oznámil, že poslední katolický časopis v zemi je zastaven. Načež členové komunistické strany a sociální demokracie hned odešli z kostela, protože věřili, že Tkadleček svým kázáním agituje proti kandidátce NF a snaží se podporovat bílé lístky a protestní hlasy“ (rodinná kronika Profotova).
Bratr Aloise Tkadlečka Emil, který působil ve Vracově jako řídící učitel, byl bezprostředně po únoru 1948 propuštěn ze svého zaměstnání. Stejně tak i jeho žena byla propuštěna z učitelského postu, aby byla zachována „výuka žactva v lidově demokratickém duchu“ (kronika školy Vracov), oba našli útočiště na faře u svého bratra ve Vacenovicích, kde žila také jejich matka.
Situace se v obci přiostřila a podle rodinné kroniky Profotovy chovali lidé z vedení obce k P. Tkadlečkovi velké nepřátelství, házeli se na něj všemožné pomluvy, a část občanů by ráda, kdyby z Vacenovic odešel. Většina občanů však tuto špínu nenáviděla, ale báli se vlastně ozvat proti vládnoucí straně (rodinná kronika Profotova)
Přichází den 11. 7. 1948. V neděli 11. července 1948 v časných hodinách ranních byl nalezen na farním dvoře mrtev. Jeho nástupce později ve farní kronice napsal: „V neděli časně ráno, kolem 2 hodiny v noci, vyšel Tkadleček na dvoreček zahrady v domnění, zda tu nejsou zloději, podle křiku drůbeže. Blíže trnky vedle chléva klesl na zem, raněn mrtvicí.“ (farní kronika). Zpráva o smrti Aloise Tkadlečka se částečně roznesla po obci ještě během dané noci. V obci totiž probíhala taneční zábava.
Lékařská zpráva se bohužel nedochovala. Ačkoliv se mnozí občané domnívali, že nešlo o přirozenou smrt, oficiální vyšetřovací orgány toto podezřelé úmrtí nikdy nevyšetřovaly, tedy se dochovala jen kusá svědectví pamětníků a často cenzurovaných kronik. Matka Aloise Tkadlečka byla při pohledu na synovo mrtvé tělo údajně raněna mrtvicí na půl těla, jak se shoduje většina dochovaných pramenů. K její smrti došlo deset dní po smrti syna, tedy 21. července 1948 ve věku 71 let. Datum však byl ve farní kronice přepsán a také ve hřbitovních záznamech chybí, jako jediný z mnoha, což ukazuje na jistou opatrnost a ožehavost těchto událostí.
Text je citací bakalářské práce Miroslava Bábíčka obhájené na Pedagogické fakultě Katedry historie Masarykovy univerzity. KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKOSLOVENSKU V LETECH 1945-1953 SE ZAMĚŘENÍM NA OBCE MILOTICE A VACENOVICE. Rok obhajoby 2019: https://is.muni.cz/th/up2ou/Katolicka_cirkev_v_Ceskoslovensku_v_letech_1945-1953_se_zamerenim_na_obce_Milotice_a_Vacenovice.pdf
P. Rudolf Matěna
*14. 3. 1912 +2.10. 1972
P. Rudolf Matěna se narodil 14. března 1912 v Hronově. Na kněze byl vysvěcen 29. června 1936 v Hradci Králové. Po krátkém působení v Čechách přešel na Moravu do naší arcidiecéze a působil ve Vacenovicích u Kyjova. Po neshodě s okresním církevním tajemníkem soudruhem Koutným byl přeložen do Huštěnovic.
Dne 1. července 1965 byl jmenován administrátorem huštěnovické farnosti, kde působil 6 let. Když těžce onemocněl, léčil se rok v onkologickém centu na Žlutém kopci v Brně, kde nakonec nemoci podlehl a 2. října 1972 zemřel. Byl převezen do svého rodiště, kde byl také pohřben.
Zdroj: https://farhustenovice-cz.webnode.cz/l/p-rudolf-matena
P. Ludvík Matucha
*31. 10. 1910 +4.12. 1988
Narozen 31. 10. 1910 v Bystřici pod Lopeníkem, kněžské svěcení přijal 5. července 1936 v Olomouci, primici slavil 12. července 1936 v Bánově. Působil nejprve jako kaplan v Píšti a pak ve Spálově (1936 – 1937). Poté nastoupil jako administrátor do Moravských Prus, ale protože onemocněl na TBC, léčil se v sanatoriu v Jevíčku (1937 – 1938). Následně byl kaplanem v Těšnovicích u Kroměříže (1939 – 1943). Krátce byl administrátorem v Rymicích u Holešova (1943 – 1944) a ve Zděchově (1944 – 1947). Poté působil v Tlumačově (1947 – 1949), Nezdenicích (1949–1959), v Ježově (1959 – 1965) a ve Vacenovicích (1965–1975). Odtud odešel na důchod do Uherského Brodu. Během odpočinku podle svých možností vypomáhal v celém děkanátě. Zemřel 14. prosince 1988, pohřben je v Bystřici pod Lopeníkem.
Zdroj: https://www.farnost-banov.cz/inpage/knezi-z-farnosti-banov
P. František Adamec
*28.2. 1922 +15.11. 2011
Narodil se 28. února 1922 v Dědicích u Vyškova jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Pochází z rodiny textilního dělníka, matka byla v domácnosti. V letech 1933–1941 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v květnu 1941 odmaturoval. Poté nastoupil na Cyrilometodějské bohoslovecké učiliště v Olomouci. Hned v prvním ročníku těžce onemocněl – měl zápal mozkových blan a komplikovaný zánět středního ucha. Onemocnění ho však zachránilo před totálním nasazením v Německu. Učiliště ukončil v roce 1945 maturitou. Poté pokračoval ve studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Složil dvě státní zkoušky k doktorátu teologie. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1946 olomouckým světícím biskupem Stanislavem Zelou a následně byl ustanoven kaplanem v Drahotuších v okrese Přerov. Od září 1947 působil jako studijní prefekt na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde učil latinu, ruštinu, češtinu a na státním gymnáziu i náboženství. Se studenty nacvičoval studentská divadla, vedl pro ně katechetické kurzy a zapojoval se i do činnosti Orla. Dne 19. února 1949 byl v Kroměříži zatčen a vyšetřován v krajské věznici v Olomouci, kde jej vyšetřovatelé týrali elektrickým proudem. P. Adamec byl souzen v soudním procesu Státního soudu v Praze-oddělení v Brně ve dnech 28.–29. června 1949 v rámci devítičlenné skupiny Orlů Jiří Kostruch a spol., spolu s P. Františkem Pevným a byl odsouzen za zločin sdružování proti státu ke čtyřem letům a deseti měsícům odnětí svobody. Po odvolání mu byl rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze 18. října 1950 zvýšen trest na deset let. P. Adamec byl odsouzen především kvůli svým kontaktům s Orly v Drahotuších, z nichž se někteří zúčastnili velké orelské pouti na Sv. Hostýn v létě 1948 a následně rozšiřovali letáky o násilných praktikách komunistického režimu. Někteří z nich se mu svěřili, že chtějí odejít do emigrace, což jim spíše rozmlouval. Jako vězeň pracoval v uranových dolech v Jáchymově na dole Barbora a Svatopluk, ve vápence ve Zdicích, v kaolinových závodech v Horní Bříze, ve Škodovce v Plzni při vykládání vagonů odpadu a uhlí. Dále byl vězněn v Plzni na Borech, kde dral peří a vyráběl řemeny jako brašnář pro firmu Kozak, ve Valdicích na kompletování sisalových povřísel a zhotovování rohožek a v Praze-Ruzyni, kde pracoval ve vězeňské prádelně. Kvůli tajnému sloužení mší pro spoluvězně ve věznici byl opakovaně zavírán do korekce. Po neúspěšném pokusu spoluvězňů o útěk na Jáchymovsku o Vánocích 1950 jej bachaři brutálně zkopali a bili železnou tyčí. V roce 1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu osmi let a začal pracovat v cihelně v Dědicích u Vyškova. V roce 1957 dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby a byl jmenován kaplanem v Ivanovicích na Hané a později jako administrátor do Chvalkovic na Hané, okr. Vyškov. Kvůli vlivu na mládež mu byl odebrán státní souhlas pro vyškovský okres a přeložili ho do Uherského Hradiště, kde byl v roce 1969 jmenován duchovním správcem ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Po zbavení státního souhlasu také pro okres Uherské Hradiště byl v roce 1975 přeložen do Vacenovic, okres Hodonín, kde působil až do roku 2009. V 70. a 80. letech byl opakovaně šikanován církevním tajemníkem a StB pro své výroky, kázaní, aktivitu ve farnosti a „narušování“ socialistické výchovy mládeže. Vyučoval náboženství ve Vacenovicích a Miloticích. V červenci 2009 byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu přeložen z Vacenovic do Kroměříže, kde dožil u Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul (vincentek). V roce 1980 byl jmenován arcibiskupským radou arcidiecéze Olomouc, 1994 čestným občanem Jeruzaléma a čestným členem řádu Panny Marie Jeruzalémské-Německých rytířů. Od roku 2000 byl kanovníkem kroměřížské kapituly.
Text je citací článku Vojtěcha Vlčka na stánkách Ústavu pro studium totalitních režimů: https://www.ustrcr.cz/uvod/odboj-a-perzekuce-krestanu-v-dobe-nacismu-a-komunismu/rimskokatolicka-cirkev/frantisek-adamec
Rozhovor s otcem Františkem:
P. Viliam Gavula
Narodil se 13. července 1975 v Michalovcích. Studia v Košicích ukončil r. 2000 a byl vysvěcen. Nejdříve působil ve své košické diecézi jako kaplan, pak přišel jako výpomoc na Moravu a přijal kaplanské místo v Kyjově. Od l. července 2005 – 30. června 2008 působil v Napajedlích a spravoval Halenkovice, Spytihněv a Žlutavu. Poté přešel do Vacenovic, kde působil do roku 2017.
Ve farnosti inicioval velké opravy, zrekonstruoval farní budovu, ke kostelu přistavěl novou zákristii a zbudoval farní centrum sv. Cyrila a Metoděje. Založil každoroční tradici žehnání motorek ve Vacenovicích.
P. Josef Mikulášek, PhD.
Do farnosti nastoupil po postgraduálním studiu Papežské gregoriánské univerzity v Římě, kde obhájil disertační práci v oblasti fundamentální teologie a eklesiologie na téma Církev jako společenství praxe. Ve farnosti působil v letech 2017-2018. Nyní působí jako odborný asistent cyrilometodějské fakulty univerzity Palackého v Olomouci na katedře systematické teologie.
https://upol.academia.edu/JosefMikulasek
P. Vladimír Mrázek
Farnost spravoval jako děkan v roce 2018 z Kyjova.
P. Jiří Doležel
Farářem od roku 2018 do 2021.
P. ThLic. Radek Sedlák PhD.
Otec Radek se narodil 12. prosince 1975 ve Svitavách. Maturoval na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové, obor Elektrická trakce v dopravě. Poté absolvoval pomaturitní studium Střední podnikatelské školy v Moravské Třebové. Následně nastoupil roční základní vojenskou službu na letištích v Mošnově a v Pardubicích. Před nastoupením na kněžskou dráhu strávil rok a půl v americké firmě Westvaco.
Roku 1997 byl přijat do Teologického konviktu v Litoměřicích, určeného k rozlišení duchovního povolání. Následujících pět let studoval na Univerzitě Palackého v Olomouci obor teologie a formace ke kněžství v Arcibiskupském kněžském semináři. Během studií působil také jako spoluzakladatel a vedoucí ministrantských táborů v Rajnochovicích.
Po složení státních zkoušek a obhájení diplomové práce v oblasti dogmatické teologie s názvem Reinkarnace v teologické reflexi byl 21. června 2003 vysvěcen na jáhna a místem jeho prvního působení byly Otrokovice. Kněžské svěcení přijal 26. června 2004 a dva roky strávil jako kaplan na uherskohradišťsku ve farnosti Bílovice, kam patřily také obce Mistřice, Kněžpole, Topolná, Nedachlebice, Březolupy, Svárov a Zlámanec.
Od roku 2006 působil v Troubkách – prvně jako administrátor, a od r. 2010 zde byl jmenován farářem. V této farnosti působil celkem 15 let. Z Troubek spravoval také obce Henčlov a další tři farnosti: Bochoř, Kyselovice, později také rok Prosenice.
Během farářské služby získal malý i velký doktorát z dogmatické teologie na Katolické univerzitě v Ružomberku, při teologické fakultě v Košicích. Téma disertační práce: Teologický rozbor opodstatněnosti tematiky uzdravování rodových kořenů. Dva roky od roku 2019 do roku 2021 působil současně jako kaplan vysokoškolských kolejí při arcibiskupském kněžském semináři a rok jako formátor lidské zralosti v kněžském semináři.
Dne 1. července 2021 jmenován farářem ve Vacenovicích, kde službu nastoupil v neděli 18. července.
